Dějiny ostrova Sazan, od antického jména Saso po mořský park

Historie Sazanu v kostce

Za něco málo přes sto let se Sazan z italské državy proměnil v uzavřený albánský vojenský ostrov a poté v chráněné místo otevřené návštěvníkům. Následují zlomové okamžiky v časovém pořadí; oddíly pod nimi rozebírají každý zvlášť a uvádějí své zdroje, ty hlavní najdete na konci stránky.

• Starověk: řecky Sason, latinsky Saso.
• 1914: ostrov ovládá Itálie, která ho nazývá Saseno.
• 1920: Albánie uznává italské držení ostrova.
• 1947: Mírová smlouva s Itálií uznává Saseno za albánské území.
• Desetiletí studené války: uzavřená vojenská zóna.
• 2010: okolní moře se stává součástí jediného albánského národního mořského parku.
• Červenec 2015: ostrov se otevírá veřejnosti.

Antická jména: Sason a Saso

Ve starověku byl ostrov znám řecky jako Sason a latinsky jako Saso. Encyclopaedia Britannica z roku 1911 ještě psala o „ostrově Saseno, starověkém Saso“ a spojovala tak italské jméno s antickým. Pozdější vyprávění o antických bitvách a středověkých základnách na ostrově zde vynecháváme, protože jejich zdroje se nepodařilo ověřit.

1914–1947: Saseno pod italskou správou

Od roku 1914 ostrov držela Itálie, která ho znala jako Saseno. Podle hesla encyklopedie Treccani o Vloře obsadila italská vojska město 28. prosince 1914; když Itálie na základě tiranské dohody ze srpna 1920 vrátila Vloru Albánii, ponechala si jen ostrov. Téhož roku Albánie uznala italské držení Sazanu.

Italská encyklopedie Treccani uvádí, že italsko-albánská smlouva z 3. srpna 1920 potvrdila Itálii právní titul k ostrovu a že Konference velvyslanců v Paříži jej 9. listopadu 1921 ratifikovala. Dalších čtvrt století bylo Saseno italským územím, asi 5 km od albánského pobřeží.

Námořní stanice mezi válkami

V meziválečném období využívala Itálie Saseno jako námořní stanici u vjezdu do Vlorského zálivu. Encyklopedie Treccani ve svém hesle z roku 1936 vyjmenovává níže uvedená zařízení a také to, co ostrovu chybělo: neměl vodu ani zemědělskou půdu, a proto ani stálé obyvatele.

• Posádka italského námořnictva.
• Chráněný přístav za 250 m dlouhým vlnolamem s nábřežím, v zátoce San Nicolò (sv. Mikuláše).
• Telegrafní kabelové spojení s Vlorou a s Otrantem v Itálii.
• Radiostanice.

1947: zpět k Albánii

Mírová smlouva s Itálií, podepsaná v Paříži 10. února 1947, vrátila ostrov Albánii. Návrh článku, zaznamenaný v edici Foreign Relations amerického ministerstva zahraničí, v překladu zní: „Itálie uznává, že ostrov Saseno je součástí území Albánie, a vzdává se všech nároků na něj.“

Desetiletí jako uzavřený vojenský ostrov

Pod albánskou správou byl Sazan mnoho let uzavřenou vojenskou zónou. Albánská Národní agentura pro cestovní ruch popisuje na ostrově pozůstatky vojenské základny s tunely a budovami z období studené války a Národní agentura pro pobřeží uvádí, že vojenský námořní přístav ostrova byl postaven v zátoce Shën Kolla na východním pobřeží.

Mnohé rozšířené historky o tom, co základna skrývala, nemají oporu ve spolehlivých zdrojích, a proto je zde vynecháváme. Dnes jsou k vidění opuštěné bunkry a budovy, ovšem jen zvenku.

2010 a 2015: mořský park, pak otevření pro návštěvníky

V roce 2010 bylo moře kolem Sazanu a podél poloostrova Karaburun vyhlášeno Národním mořským parkem Karaburun-Sazan, jediným mořským národním parkem v Albánii. Je klasifikován jako národní park (kategorie II podle IUCN) a podle Národní agentury pro chráněná území jej vládní rozhodnutí z roku 2022 mírně rozšířilo na přibližně 12 400 hektarů.

O pět let později, v červenci 2015, otevřela Národní agentura pro pobřeží veřejnosti samotný ostrov Sazan. Kdo tam dnes vystupuje na břeh, proplouvá k ostrovu chráněnými vodami parku.

Sazan dnes

V sezóně 2026 funguje ostrov jako cíl jednodenních výletů pod vojenským dohledem. Podle společnosti Triton je přístavní molo pod dohledem albánské armády a přistávat se smí od 08:00 do 19:00, vstup je zdarma, pláž provozuje investor a lehátka, slunečníky, jídlo a pití jsou na ostrově k dispozici za poplatek.